Vlkodlaci
Lykantrop - Řecký název pro vlkodlaka
Lykan - zkrácený název
Té době byli vlci rozšířeni po celé Evropě.
Lykantrop - vznik ze slova lykantropie (tzn. Představa, že je člověk zvíře)
Samotné anglické slovo werewolf vzniklo ze starosasštiny, kde wer označoval muže a wolf vlka. Byl to tedy tehdy werwolf, neboli dnes wolfman. Vlkodlaci byli dle všeho hojně rozšířeni i ve slovanských národech. Jejich pojmenování vzniklo spojením vlka a původního slovanského výrazu dlaka - kůže se srstí.
Chors (jinak také Chrs, Chers, Churs nebo Chros) - bůh zobrazovaný jako člověk s vlčí hlavou, bůh měsíce.
Podle našich předků narození vlkodlaka provázejí neobvyklé okolnosti - novorozenec přichází na svět nohama napřed nebo s proraženými zuby.
V Řecku je zde však zobrazován jako démon, nepřítel lidstva a jasný "záporňák". Často je tu považovali za upíry ve vlčí podobě. Dlouho přežívala pověra, že bojiště jsou po boji poseta mnoha upíry ve vlkodlačí podobě, kteří zde sají prýštící krev umírajícím vojákům.
Vlkodlakem se tak stával člověk, který byl jiným vlkodlakem pokousán, snědl vlčí maso, dokonce bylo nebezpečné sníst maso z jiného, vlkem zabitého zvířete. Dále se začal proměňovat, pokud se napil ze stejného poháru jako vlkodlak v lidské podobě nebo z vody, ze které pijí vlci (dost nebezpečné bylo pít vodu z otisku vlčí tlapy). A konečně jasným předurčením bylo jíst lidské maso - to navozuje myšlenku, že tak snad vznikli první vlkodlaci na samém úsvitu lidských dějin.
Jak vlkodlaka zabít, to je věc, kterou ve středověku znal snad každý. Bylo třeba posvěcené nebo stříbrné zbraně. Když pak netvor padl, bylo nutné uříznout mu pro jistotu hlavu, případně vyjmout srdce a spálit. Popel se házel do řeky.
latinsky: lycanthrop
anglicky: werewolf
německy: Werwolf
skandinávsky: varulf
francouzsky: loup-garou
Jižní Slované: vukodlak
